|
|
Radim HankeRadim Hanke se narodil 28. ledna 1963 v Třinci. V letech 1979 až 1982 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté v letech 1982 až 1988 sochařský ateliér Josefa Malejovského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během studia na vysoké škole se oženil a po jeho dokončení se usadil ve Zlíně, kde žije dodnes. Pedagogicky působil na Střední průmyslové škole v Hodoníně, kde vedl keramický obor. Dnes vede sochařský ateliér na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění. Svá díla vystavuje od roku 1989. Je členem TT Klubu výtvarných umělců a teoretiků. Jeho raná díla byla figurální v poloze poetické, postupně postavy stylizoval a začaly se objevovat formy pro něho dnes už charakteristické. Zbýval se také portréty a této oblasti sochařské tvorby se věnuje dodnes. Oslovuje ho umění starověkých kultur jehož tvarosloví také používá ve svých sochách. V tvorbě z poslední doby užívá stále více redukovaných viděných tvarů a mění také používaný materiál, kterým byla zpočátku keramika, dřevo, kámen, bronz. Jeho nejnovější díla jsou provedena v železe a umělé pryskyřici. Účastnil se několika sochařských sympozií a vytvořil také sochy do konkrétních exteriérů. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Samostatné výstavy: 1989 – Kulturní dům (s J. Grossmanem), Bystřice pod Hostýnem 1990 – Malá galerie kina Svět (s A. Hankeovou a M. Filipovou) 1991 – Galerie u Zlatého koníčka (s J. Grossmanem), Praha 1992 – zámek Holešov (s J. Grossmanem) 1994 – Sochy, kresby, Státní galerie ve Zlíně Hvězdné přátelství (s P. Vlčkem), Galerie Fronta, Praha 1995 - Bozzetta, kresby, Galerie mladých U dobrého pastýře, Brno Dům umění (s J. Svobodou), Znojmo 1996 – Dotyky a znamení v symbolistních figuracích (s I. Sedláčkem), Chodovská tvrz, Praha 1997 – Kresby, plastiky, Galerie Panacea, Valašské Meziříčí 1998 – Sochy, kresby, Muzeum Beskyd, Frýdek-Místek Sochy, kresby, Galerie Doma, Kyjov 1999 – Sochy, kresby, Galerie Slováckého muzea v Uherském Hradišti Radnice města Limbach – Oberfrohna (s I. Sedláčkem), Německo 2002 – Sochy, kresby, nakladatelství Vetus Via, Brno Galerie Magna (s I. Sedláčkem), Ostrava Společné výstavy: 1989 – Mladé sochařství 89, Galerie mladých, U Řečických, Praha Stipendisté, Lidový dům ve Vysočanech, Praha 1990 – Salon výtvarníků jihovýchodní Moravy, Státní galerie ve Zlíně Muzeum Kroměřížska, Kroměříž Výstava třineckých rodáků (s A. Hankeovou a E. Ovčáčkem), Dům kultury, Třinec 1991 – Výstava kreseb, plastik a obrazů, Divadlo na Starém Městě, Praha Hapestetika 2, Galerie mladých U Řečických, Praha 1993 – Výstava SVUT jihovýchodní Moravy, Ústav lidového umění, Strážnice Mladé setkání 93, Galerie výtvarného umění, Hodonín 1994 - Symbolistní figurace na přelomu 80. a 90. let v českém umění, Státní galerie ve Zlíně – Žena sluncem oděná, Diecézní muzeum, Brno, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 1995 – Umění 90. let, Státní galerie ve Zlíně 1996 – I. Nový zlínský salon, Státní galerie ve Zlíně Mladé setkání 1996, Galerie výtvarného umění, Hodonín 1997 – Mladé setkání, St. Pölten, Rakousko Žalmy, Diecézní muzeum, Brno Výstava studentů a učitelů Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění Romans, Francie, Muzeum města 1998 – Tíha šťastných nálezů (Není důvod se znepokojovat), Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava 1999 – II. Nový zlínský salon, Stání galerie ve Zlíně 2001 – „Spílení“, Zámek, Bystřice pod Hostýnem „Ohne Titel“, Galerie Mokrá, Zlínská soukromá vyšší odborná škola umění, Zlín 2002 – III. Nový zlínský salon, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně - „Ohne Titel II“, Zámek Bystřice pod Hostýnem - Pocta Svatoplukovi Slovečníkovi, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně 2003 - „Ohne Titel III“, Galerie Doma, Kyjov 1995 – Sympozium a výstava „Malba plastelinou“, Galerie Sýpka, Vlkov u Brna 1998 – Sochařské sympozium Brněnský plenér, Brněnská přehrada 2000 – Třinecké dny umění 2003 – Třinecké dny umění, Nemocnice Sosna, Třinec 2003 - Sochařské sympozium Socha mezi vinohrady, Milotice 1998 – výtvarný symbol pro cenu města Zlína 1998 – výtvarné zpracování golfové trofeje pro firmu EBM 2000 – socha sv. Urbana, Bukovany u Kyjova Sedláček I., Radim Hanke výstava plastik a kreseb, Prostor Zlín, č. 3, 1994 Ševeček L., Zlínská výstava Radima Hankeho, Ateliér, 7.4.1994 Machalický J., Hvězdné přátelství, Ateliér, 27.10.1994 Ondračka P., SVUM: znovu v téže řece?, Ateliér, 24.11.1994 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999 III., Výtvarné centrum Chagall, 1999 I. Nový zlínský salon 1996, katalog, Státní galerie, Zlín Sedláček, I.: Ze současné tvorby, 90. léta, katalog, Státní galerie, Zlín Petišková, T.: Radim Hanke, Bozzetta, kresby, katalog, Galerie mladých U dobrého pastýře, Brno, 1995 Vnitřní
svět Radima Hankeho Vnitřní svět – tak nazval Radim Hanke jednu ze svých plastik vzniklých v roce 1991 a zároveň tím vystihl i charakter své výtvarné tvorby. Jeho dílo je výsledkem soustředěné práce, vychází z autorova zabývaní se transcedentnem, z hledání odpovědí na otázky o vztahu člověka k tomu co ho přesahuje a z toho pak i plynoucí otázky etické. Tento prostor pro kontemplaci otvírá svým dílem i pro jeho vnímatele. Při prvním setkání se s Hankeovými sochami silně působí samozřejmost jejich forem, jejichž původcem jakoby ani nebyl sochař, ale jakoby zde vznikly a trvaly nezávisle na lidském myšlení a vůli. Raná Hankeho tvorba, tedy z období konce osmdesátých let, byla figurální a to v poloze poetické, romantizující a vyznačovala se tvarovou jednoduchostí. Navazoval na dílo sochaře italského neorealismu Giacoma Manzúa, které ho oslovovalo. Od doby studia ho zajímalo portrétování, kterému se věnuje dodnes. Do tohoto období patří nadživotní socha Karla Hynka Máchy (1987), Hrající anděl (1988) nebo Holubářka (1986). V té době se začíná objevovat i jeden z rysů jeho dalšího díla a to zvolené tvarosloví, které evokuje plastiky starověkých kultur. Sochař ho však nezvolil samoúčelně, necituje historii, ale využívá potence těchto forem sdělovat. Svým stářím a dlouhým trváním odkazují na kulturní a duchovní dědictví člověka, na hodnoty prověřené historií. Patří mezi ně Portrét egyptského velekněze (1988), který má s jeho pozdějšími plastikami společnou uzavřenou, přísnou formu a magičnost. V tvorbě od počátku 90. letech jeho figury ztrácí portrétní rysy, jejich hlavy se zvětšují, stávají se dominantními vzhledem k celým postavám a dostávají osobitý tvar, který se pro něho stane charakteristickým – Vnitřní svět (1991). Dochází také k výraznému tvarovému zjednodušení, kdy sochu zbavuje všech rušících detailů a zůstává jen to nejnezbytnější pro vyjádření zobrazovaného námětu. Příkladem těchto proměn je socha Převozník, jejíž první varianta je z roku 1993. K tomuto tématu se pak několikrát vrací, pojednává ho v různých materiálech a dospívá k střídmému tvaru, oproštěnému od veškeré popisnosti a to v Převozníkovi z roku 2001. Tuto sochu považuji za jedno ze závažných děl jeho dosavadního díla. Další stylizované figury, mají něco společného s kultovními předměty starých kultur - stávají se symboly, které obsahují a chrání tajemství. To je zdůrazněno u některých sošek vsazením sklíčka – Přítel Buddhův (1993), Převozník I, II (1993), Královna (1993), Meditace (1994). Jiné z nich, jako Hlava volající (1997) mají otevřená ústa, snad z nutnosti něco důležitého vypovědět. Tématickou oblastí, která je autorovi blízká a z níž také čerpá je křesťanství. Patří sem sochy Madona, Spící v zahradě Getsemanské, Hlava spícího apoštola nebo Anežka. Z charakteru námětů plyne komorní povaha jeho díla, ale zajímá ho také socha v konkrétním prostředí. V roce 2000 vytvořil ve dřevě patrona vinařů sv. Urbana, který je umístěn ve vinohradech v Bukovanech na jižní Moravě. Účastní se také sochařských sympozií. V letošním roce vznikly v rámci sympozií dvě sochy - v Třinci Velký maličký a na sympoziu Socha mezi vinohrady na zámku v Miloticích Listah, obě jsou provedeny v pískovci. Souběžně se sochařskou činností je pro Radima Hankeho důležitá kresba. Je výchozí pro vznik soch, ale také samostatným výtvarným projevem. Jeho kresby, zvlášť ty, u nichž uplatňuje rozptylující světlo, které kresbu změkčuje, jsou meditativní, obráceny na vnitřní dění v člověku. Hankeho výstava v Domě umění zahrnuje především jeho práce z posledních let. Nejnovější vystavené sochy jsou z roku 2002 a 2003 a představují další proměnu v jeho díle. Novými materiály jsou pro něho železo, které nechává podlehnout procesu rezivění a umělá pryskyřice. Tvarové zjednodušení je značné, ale stále je tu jemné pojítko s vizuální realitou – sochy Gondoliér (2002), Kůň a jezdec (2002-2003). Je nápadné také zvětšení rozměrů soch a jejich vertikalita. Železnou sochou Dva, v níž rovnoběžnými vertikálami zachycuje dvě lidské bytosti patřící k sobě, se ptá a snad i zároveň odpovídá na otázku o vztahu muže a ženy. Motiv lidské hlavy, který prochází celou jeho tvorbou, se znovu objevuje v pryskyřicových sochách. Světlo, které je prosvicuje a odhmotňuje, spolu s vertikalní orientací posouvá mysl vnímatele do oblasti za hranicemi naší reality. Dílo Radima Hankeho je tichým svědectvím o vnitřním životě člověka, o existenci řádu našeho bytí a věcí přesahujících nás a naše chápaní. Kateřina Vozárová |
|
Webmaster : www.jdpage.cz |